Asi mám profesní deformaci. I při dovolenkovém brouzdání po vlastech českých pozoruji malé byznysy. Dívám se po reklamách na služby, navštěvuji malé prodejničky a restaurace. A dost často se přistihnu při přemýšlení, co by se dalo vylepšit.
Zajímavá případová studie jsou stánky s točenou zmrzlinou. Letošní číslo jsem nenašla, ale loni jich v Česku bylo skoro sedm a půl tisíce. Produkt je prakticky stejný, rozdíl je někdy značka, ale hlavně přístup majitele. Na rozdíl například od skandinávských zemí je u nás zmrzlina výrazně sezónní zboží – nejvíc se jí prodává v letních měsících.
Napadá mě pár malých změn, které by v mnoha případech mohly přinést zákazníkům větší spokojenost a provozovatelům větší tržby. Tak jsem je sepsala do jednoho článku.
1. Podporujte těšení.
Když prodáváte zmrzlinu, vašimi klienty jsou samozřejmě lidé z nejbližšího okolí. Ale také ti, kdo autem projíždějí kolem. Proto dává smysl na zmrzlinu začít upozorňovat už pár kilometrů dopředu. Na většině míst jde reklamu umístit tak, aby byla legální a nebránila silničnímu provozu. A přitom se potenciální zákazníci mohli těšit.
Na poutač přidejte název obce a vzdálenost. Případně nějaký výrazný orientační bod – třeba „za kostelem doleva“. Zatímco místní vědí přesně, kde vás najít, pro projíždějící je to zmatek. Když jim ho dokážete usnadnit výraznou šipkou a případně i tipem, kde zaparkovat, zastaví u vás. Jinak je vaše reklama jen nasměruje ke konkurenčnímu stánku o vesnici dál.
Když rozmístíte reklamy, trasu z obou stran k vašemu stánku si projeďte. Autem, doporučenou rychlostí, podobně jako projíždí váš potenciální zákazník. Ověřte si, že vaše poutače jsou dobře vidět a jsou dostatečně čitelné. Ještě lepší je o totéž požádat někoho známého, kdo vaše reklamy nevěšel a přesně nezná jejich umístění.
Co kontrolovat:
- Je reklama v takové výšce, aby byla dobře vidět z auta?
- Dá se písmo pohodlně přečíst? (Většinou je text na poutačích příliš malý nebo málo kontrastní – jako je třeba bílé písmo na žlutém podkladě.)
- Není textu příliš? Schválně si vyzkoušejte, kolik toho při běžné 50km rychlosti stihnete učíst…
Jako reklama na váš produkt fungují i lidé s kornouty v ruce. Dobře natočená zmrzlina přitáhne pozornost. Podobně jako fronta před obchodem – na to upozorňuje už Dan Ariely v knize Jak drahé je zdarma. Jen nenechte své zákazníky čekat příliš dlouho.
Na výlohu nebo poutač v blízkosti okénka umístěte dobře čitelný seznam příchutí včetně možných kombinací. A přidejte i cenu. Řada zákazníků si už ve frontě vybere a ještě si připraví drobné.
2. Buďte on-line
Díky chytrým telefonům jsou lidé připojení k internetu prakticky neustále. A vyhledávají i na dovolené. Ubytování, turistické cíle, restaurace, a samozřejmě i zmrzlinu.
Nejjednodušší způsob, jak jim vyjít vstříc, je Google Moje Firma. Zápis se zobrazí v mapách i ve výsledcích vyhledávání. Do Google ho mohou přidat i zákazníci, takže tam může být, i když jste ho sami nezakládali. (V tom případě pokračujte kliknutím na „Nárokovat tuto firmu“.)
Ujistěte se, že svou firmu v mapách můžete spravovat – jde to snadno i pomocí aplikace v mobilu. Přidejte otevírací dobu, fotografii provozovny i náladové fotky vašich skvěle natočených zmrzlin. Zvykněte si pravidelně zveřejňovat aktuality. Třeba že máte ve státní svátek mimořádně zavřeno nebo nabízíte nové příchutě.
Lidi z okolí můžete oslovit například stránkou na Facebooku. Nebo jim nabídněte zasílání informace o tom, jaké příchutě dnes nabízíte, do e-mailu nebo přes SMS. I zákazníky, kteří u vás zastavili náhodou, můžete motivovat k přidávání recenzí.
3. Snižte počet variant.
Většina stánků nabízí jen jednu, maximálně dva druhy zmrzliny. V jedné prodejně, kterou jsem navštívila, měli tři zmrzlinové stroje, v každém dvě příchutě. To znamená šest variant plus tři míchané. Když k tomu přidáte šest různých kornoutů a kelímků, dostanete ohromujících 54 možností.
Na první pohled to, pravda, působí jako konkurenční výhoda. Přesně netuším, jaké jsou náklady na denní provoz jednoho zmrzlinového stroje. Ale vím něco o psychologii zákazníka. Příliš velké množství variant totiž způsobuje jev, zvaný rozhodovací paralýza. Když je rozhodnutí příliš složité, spousta zákazníků je méně spokojená s tím, co si zvolili. A významné procento z nich si nevybere nic.
Podstatu tohohle principu popisuje tzv. marmeládová studie (The Jam Study). Zákazníci v ní dostali možnost ochutnat 24 nebo jen 6 druhů marmelády a získat slevové kupony na nákup. Čtyřiadvacet variant přilákalo o 20 % lidí dychtivých ochutnat více. Ale ochota nakoupit byla ve srovnání s výstavkou 6 džemů jen jedna desetina (3 % vs. 30 %).
U zmrzliny bych doporučila ověřit, jestli dva zároveň běžící stroje neudělají lepší službu než tři. A kombinovat nové varianty s osvědčenou klasikou. Nabízet dává smysl také zmrzliny veganské nebo bez obsahu laktózy.
Já bych ještě ocenila, kdyby restaurace měly menu vypsané na webu textem.
Tuhle jsem měla chuť na fish and chips na výletě v Českých Budějovicích. Nenašla jsem to. Nakonec jsem je oželela i přesto, že je nabízí asi tři restaurace (jak jsem později zjistila).
Tomu rozumím. Buď menu na webu nemají vůbec, nebo v nějakým nesmyslným pdfku, které nejde otevřít z mobilu…
Oceňuji, že někdo veřejně zdůrazňuje význam kontrastu. Často je něco modře na modrém, růžově na růžovém, apod. A žluté na bílém, to je také tragédie. Takže jsem rád, že tu zaznělo, že žlutá a bílá jsou si podobné, a že kontrast je důležitý.
Děkuji za komentář!