Když si založíte firmu, máte jasno. Potřebujete název, pod kterým firmu zaregistrujete. Ale když se rozhodnete podnikat jako OSVČ, máte možnosti dvě. Buď vystačíte s vlastním jménem, pod kterým jste zapsaní v živnostenském rejstříku, nebo si vytvoříte značku, kterou budete budovat. Někdy to může být úplně na místě. Ale za název svého projektu se lze také docela dobře schovávat.

Sama jsem kdysi také začínala podnikat pod značkou. Dávalo to smysl i proto, že jsem tenkrát dělala hlavně produkci a firemní akce, kolem nichž se spolu se mnou motalo dalších asi deset lidí. Ti postupně odpadli a já jsem se čím dál tím víc věnovala poradenství. Ale název mi zůstal.

Až do roku 2008, kdy Robert Vlach na školení Na volné noze ve Valticích pronesl památnou větu: „A proč ty vlastně nepodnikáš pod vlastním jménem?“ Jako by mi něco sepnulo v hlavě. Protože do té doby mě to jednoduše nenapadlo. Hned po návratu do Prahy jsem si zaregistrovala doménu se svým příjmením (naštěstí byla volná) a od té doby podnikám sama za sebe.

Je jméno vůbec důležité?

„Co je po jméně? Co růží zvou, i zváno jinak vonělo by stejně,“ píše William Shakespeare. „A tak i Romeo, nebýt Romeo zván, by nebyl o nic méně drahocenný než s tímto jménem,“ pokračuje. Přesně to je jádro věci. Kdyby Romeo nebyl Romeo, slavné milostné drama by zřejmě přišlo o zápletku.

V byznysu je to podobně. Každý název vyzařuje určitou energii a přitahuje určité klienty. Jste-li freelancer, základem vašeho podnikání je a vždycky bude vaše osobnost. Ale projekt s určitým jménem vám může pomoci oslovit specifickou cílovou skupinu, trochu zjemnit vaše sdělení nebo zaměřit trochu jinak pozornost.

Vlastní jméno je většinou nejlepší.

Jste-li OSVČ a chcete dělat autentický marketing, velmi doporučuji si postavit byznys na tom, co už máte napsané v občance. Tím pádem nemusíte nic vymýšlet a trápit se s dalším názvem.

Velkou výhodu to má i pro multipotenciály. Pokud mezi ně patříte, pravděpodobně si vyděláváte několika různými způsoby zároveň. Třeba programujete a hrajete afro latin jazz. Předcvičujete jógu a provádíte lidi půstem. Koučujete a masírujete. Děláte workshopy pro manažery a homeopatii. Fotíte a radíte. Nebo jste vědkyně a kartářka v jedné osobě.*

Samozřejmě můžete každou věc dělat pod samostatným „projektem“. A nebo místo značky použít vlastní jméno. To pak zafunguje jako střecha, která zdánlivě nesourodé obory podnikání pěkně spojí dohromady. (Podobnou věc jsem nedávno psala v článku o webech.)

Ale jsou i výjimky.

„Je dobré použít svoje jméno, pokud mi nedáte nějaký důvod k jeho nepoužití,“ říká ve svém podcastu Tomáš Sobel. A má pravdu. Mě takové důvody napadají konkrétně tři.

1.      Podnikáte s někým dalším

Když se spojí více lidí, skutečně vzniká projekt. Samostatná entita, které je lepší dát minimálně název. Nebo za tím účelem dokonce založit firmu. „Volné sdružení freelancerů“ je totiž skvělý nápad jen do chvíle, kdy potřebujete vystavit první fakturu.

2.      Vaše jméno vás neodliší

Vy sami samozřejmě jedineční jste. Ale možná už na trhu existuje někdo se stejnou kombinací jména a příjmení. Například podnikatelů, kteří se jmenují Jiří Novák, je v živnostenském rejstříku přes 50. Nebo je váš jmenovec jen jeden, zato je na trhu déle, nebo je (zatím) slavnější než vy.

I v takovém případě máte řadu možností:

  • místo jména použít název
  • vybavit se akademickým titulem
  • ke jménu vždy připojovat profesi (Jiří Novák, geodet)
  • nebo si jméno rozšířit o další křestní jméno či přezdívku (Jiří Václav Novák, Jiří Jeff Novák, JJ Novák…)

3.      Nejste se svým jménem v souladu.

I takové věci se stávají. Upřímně, ani já bych si nejspíš nezaregistrovala doménu se svým rodným příjmením. Ale podle mě dává smysl to nenechávat být. Jednak můžete zjistit, proč to tak je, a zkusit se tomu pověnovat v rámci terapie nebo koučinku.

Nebo se dokonce nechat úředně přejmenovat. Měla jsem pár klientů, kteří to tak udělali a vesměs to pomohlo. Naopak pseudonymy patří spíš do umělecké branže a do podnikání vnášejí spíš komplikace. Už proto, že na webu a na fakturách musíte mít uvedeno své pravé jméno, jinak riskujete oplétačky s živnostenskými a finančními úřady.

Důvod, který není důvod

Nejčastějším důvodem, proč tolik OSVČ stále podniká pod vymyšlenými názvy, je podle mě strach. Bojí se být v byznysu sami za sebe. Nebo že jejich vlastní jméno není dost dobré. Případně, že dost dobří nejsou oni sami. A to je škoda.

Uznávám, že podnikat pod vlastním jménem znamená doslova jít s kůží na trh. Pustit různé berličky a obrany a přijmout sám sebe. I s tím, že to na trhu a u stávajících i potenciálních klientů může vyvolat rozporuplné reakce.

Společenské vnímání freelancingu se naštěstí dost mění. Zatímco v 90. letech minulého století byl volnonožec nebo živnostník méně důvěryhodný než firma, dnes už je mnohem víc chápán jako specialista. A freelancing jako plnohodnotná kariérní volba. Takže se o ni stojí za to opřít.

Podnikání pod názvem může být fáze.

Začínáte a na vlastní jméno si zatím netroufáte? Vhodný název vám může pomoci vstoupit na trh a trochu se na něm usadit. Ale čas od času si sami se sebou ověřte, jestli už není čas z bezpečné komfortní zóny vykročit.

Pokud se za svůj název zatím schováváte, buďte k sobě laskaví a postupujte po malých krůčcích. Tak třeba:

  • Tam, kde uvádíte svůj název, k němu přidejte své jméno a pomlčku.
  • Zaregistrujte si doménu se svým jménem.
  • Na své doméně si vytvořte osobní e-mail.
  • Své jméno přidejte na úvodní stránku svého webu. Nebo ho zvýrazněte.
  • Máte-li stránku na Facebooku, přidejte své jméno do jejího názvu.

Další kroky vás určitě samy napadnou. Držím palce.

*Všechny příklady jsou skutečné.

Foto Tamara Gak, Unsplash