Cítíte od svých blízkých dostatečnou podporu v tom, co děláte? Vnímáte, že vám fandí? Jsou v pohodě s tím, že do svého podnikání investujete peníze, čas i srdce? A jsou ochotni s vámi probírat vaše úspěchy i propady? Pokud to tak máte, gratuluju. Protože je to spíš výjimka. Většina zejména žen – podnikatelek se od svých blízkých podporovaná moc necítí. Platí to pro partnery, širší rodinu a často i nejbližší kamarádky.
Podnikání se tak často stává poměrně osamělým během na dlouhou trať. Plánujeme, bojujeme a tvoříme sami. Zatímco okolí nás častuje otázkami, jako:
- Kdy už začneš taky něco vydělávat?
- Opravdu do toho musíš investovat tolik?
- Zase budeš o víkendu pracovat?
- Nemůžeme se bavit o něčem jiném než o tvém podnikání?
- Nechceš si už najít nějakou normální práci?
Jak nepodpora vypadá
Pod slovem podpora si každý představí trochu něco jiného. A podobně se od sebe liší i různé formy „nepodpory“. Každý je může pociťovat v různých oblastech. Například:
- Materiální: nemůžete k podnikání využít společné zdroje, jako je auto, peníze nebo prostory.
- Časové: s partnerem je obtížné se domluvit, aby převzal např. péči o děti, když potřebujete pracovat.
- Psychické: cítíte, že vám partner nefandí, vaše podnikání ho moc nezajímá a nemá chuť se s vámi o něm bavit, nebo je váš byznys doma impulsem k hádkám nebo tiché domácnosti.
Co je za tím
Důvod, proč vám podpora chybí, zpravidla není jeden. Spíš se jedná o kombinaci faktorů.
1. Pocit ohrožení
Nedostatek podpory většinou nejvíc bolí od těch nejbližších. Což je zpravidla partner, se kterým sdílíme jak své životy, tak ekonomické náklady na domácnost. Jenže co když to, co ze strany partnera vnímáme jako nedůvěru, může být docela obyčejný pocit ohrožení?
Váš partner se například může bát:
- Že sám neutáhne náklady, když se vám nebude dařit.
- Že vám nebude stačit, když začnete být úspěšní.
- Že věnujete všechnu energii do byznysu a pro něj už žádná nezbyde.
- Že nebudete mít čas na domácnost a společné projekty.
- Že se vám peníze, vložené do podnikání, nikdy nevrátí.
- Že se projekt nepovede a vy budete zklamané a nešťastné.
Rozhodně dává smysl nestavět na domněnkách. Místo toho zkuste se svým partnerem zavést otevřený rozhovor. Ptejte se, jak se cítí a co by potřeboval. A na oplátku sdílejte, co potřebujete a jak se cítíte vy.
2. Nesdělitelné nadšení
Podnikání je poměrně specifický svět. Svůj byznys jste si doslova vydupali ze země. Takže není divu, že vám na něm extrémně záleží. Věnovali jste mu spoustu potu, krve, slz a probdělých nocí. A i kdyby náhodou ne, stejně k němu máte speciální vztah.
Jenže něco takového se zejména zaměstnancům těžko vysvětluje. Nechápou, co jste do svého byznysu investovali. Nerozumí tomu, že je pro vás podnikání spojené s posláním nebo změnou, kterou chcete vytvářet ve světě. A už vůbec je nenapadne, jak moc máte svůj byznys propojený se sebehodnotou, vizí a svými sny.
Pomáhá pochopit, že naše nadšení je nesdělitelné. A že takovou míru emocionální angažovanosti, kterou sami zažíváme vůči svému podnikání, je těžké chtít od někoho druhého.
3. Krabí efekt
Když dáte do kbelíku jednoho živého kraba, většinou se mu podaří utéct. Ale jakmile je krabů v kbelíku více, nejspíš zůstanou na místě. Jakmile se totiž některý z nich pokusí z kbelíku vylézt, ostatní ho stáhnou za nohu zpátky. Tomuhle fenoménu se říká krabí mentalita, nebo crab bucket theory.
Vysvětluje, proč zejména naše úspěchy občas narážejí na nepochopení u přátel, sousedů nebo širší rodiny. Když se chcete posunout do vyššího patra, zdražíte, chcete vydělávat víc, poskytovat lepší služby nebo mít lepší klienty, snažíte se vylézt ze svého kbelíku. A vaši bližní vás často v dobré víře stáhnou zpátky.
Řešením je vyměnit kbelík. Obklopit se lidmi, kteří mají podobně vysoké cíle a podobné ambice. A smířit se s tím, že s některými lidmi zkrátka jdeme životem jen kus cesty.
4. Mentalita nedostatku
Podnikání připadá spoustě lidem jako hra s nulovým součtem. Zdroje jsou omezené, takže pokud se někdo má o něco lépe, znamená to, že někdo jiný se musí mít automaticky hůř. Právě strach, že když někdo bude úspěšný, na ostatní už se nedostane, je častým důvodem, proč nám svět nepřeje skvělé výsledky, radost a úspěch. A proč je my občas nepřejeme ostatním.
Pomáhá uvěřit, že zdroje nejsou omezené a na světě i na trhu je dost místa pro všechny.
5. Předsudky a stereotypy
Tradiční rozdělení rolí, kde muž funguje jako živitel a žena jako primární pečovatelka a opatrovnice rodinného krbu, věci také moc nepomáhá. Na ženy, které mají ambice podnikat, to vytváří tlak a vede k pocitům viny nebo frustrace. „Ženské podnikání“ je také často vnímáno spíš jako koníček nebo vedlejšák, než jako seriózní kariéra.
Tím, že podnikajících žen přibývá a ženský byznys se stále více stává předmětem veřejné diskuse, se i různé předsudky a stereotypy začínají měnit a stírat. Tak si držme palce.
Jak mít podpory více
Důvodů, proč podpory pociťujeme málo, je celá řada. Jiná otázka je, co můžeme udělat pro to, abychom jí v každodenním fungování mohly zažívat víc. Napadají mě tři věci.
1. Naučme se ji přijímat
Někdy se o podporu zbytečně připravujeme samy tím, že ji nejsme ochotné přijmout. Jsme natolik zvyklé všechno zvládnout a urvat samy, že si nevšimneme, že k nám nějaká podpora přichází. I přijímání je dovednost, kterou většina z nás potřebuje trénovat.
2. Poskytujme podporu ostatním
Další způsob, jak zvýšit celkové množství podpory v ženském podnikatelském světě, je poskytovat podporu ostatním. Doporučovat, chválit, sdílet, fandit a lajkovat.
3. Využívejme placených služeb
Podporu je možné čerpat i prostřednictvím placených služeb, jako je koučink, mentoring, mastermind, nebo poradenství.
Tip: Přidejte se do klubu Duše byznysu. Je určený pro ženy-podnikatelky a jeho podstatou je právě podpora.
A jak to s podporou máte vy? Máte jí v životě a v podnikání dostatek? A jaké strategie vám pomáhají?
Foto Robert Stump, Unsplash
Hezký den Magdo,
po přečtení úvodu vašeho článku jsem byla dost překvapená, a to hlavně proto, že jsem si uvědomila, kolik podpory od svého okolí ohledně mého podnikání mám. A jak jinak to někdy může vypadat. Musím říct, že tyto otázky jsem už dlouho, některé nikdy, neslyšela. Zrovna teď jsem byla delší dobu nemocná a podpora (psychická i finanční) od rodiny i přátel byla neuvěřitelná. Vím, že to není běžné, ale chci se podělit, že i toto se děje. Jsem vděčná za svoji rodinu, přátele i klienty, se kterými můžu sdílet svoje radosti i strasti života „na volné noze“ a přála bych to všem ženám, které se snaží tvořit něco svého.
Možná je to tím, že mojí prací je péče o ostatní, a tak když někdy potřebuji péči zase já, vím, že mám kolem sebe lidi, na které se můžu spolehnout. V mojí zkušenosti se vše začalo měnit, když jsem se naučila umět si říct o pomoc. Neřekla bych, že je to strategie, ale č. 1 je určitě budování kvalitních a upřímných vztahů.
Děkuji za vaše články.
Dobrý den, Veroniko! Tak to jsem ráda, že podporu ve svém životě máte. Děkuji Vám za komentář a přeju vše dobré.