Svůj byznys řídí hlavně egem. Jeho osobní značka je obrovské ego. Podnikám srdcem, ego nechávám stranou. Udržujte své ego pod kontrolou. Ego je váš nepřítel. Zdánlivě nesouvisející věty, které jsem vesměs vytahala z různých novinových titulků, mají jedno společné. Naznačují, že mít ego v podnikání je špatně. Zejména v tom autentickém a vědomém. Ale je to opravdu tak? A jde to prakticky udělat?

Co je vlastně ego

Koncept ega, jak o něm přemýšlíme dnes, pochází od zakladatele psychoanalýzy Sigmunda Freuda. Ten rozlišil a popsal tři základní složky lidské osobnosti:

  • ID (ono) – pudová složka osobnosti, je převážně nevědomé, zaměřuje se na naplňování základních potřeb a vyhledávání toho, co člověka uspokojuje
  • EGO (já) – řídí se principem reality, vyrovnává působení ostatních dvou složek, výsledkem jeho činnosti je naše chování
  • SUPEREGO (nad-já) – touží po dokonalosti a ideálech a nutí osobnost snažit se jich dosáhnout, je naší zažitou vnitřní morálkou, svědomím, vzniká hlavně prostřednictvím výchovy

V moderní psychologii ego a superego do značné míry splývají v jednu složku – naše vědomé já. Jejich protiváhou zůstává ID, jakožto pudová, animální část osobnosti.

Vedle toho existuje druhý proud, reprezentovaný zejména různými ezoterními autory. Ten vnímá ego jako nepravé já, umělou personu či identitu, tvořenou hlavně introjekty a názory druhých. Což občas vede k určitému zmatení pojmů.

Lze se ega vzdát?

Návody na to, co s egem dělat, nutně vycházejí z definice toho, jak ho chápeme. Je-li to jen falešná identita, určitě dává smysl ho na cestě k vlastní opravdovosti a autentickému marketingu odložit. Ale co když ho vnímáme v originálním, Freudovském slova smyslu?

„Ego je jako mrak. Ale náš vnitřní zdroj, to esenciální v nás, není Slunce, který ten mrak rozpouští. To je myslím jeden ze základních esoterních omylů. Ať si říká kdo chce co chce, bez ega bychom nepřežili ani minutu. Pokud je ego mrak, tak ta naše esence je počasí. Je to něco, co zahrnuje modrou oblohu, ale i mraky, déšť, blesky, duhu i teplý jižní vánek. A pokud zrovna neustále prší nebo mrzne, je nesmysl říkat, jak příjemné to je,“ píše konstelář Jan Bílý.

A já s ním souhlasím. Ego je já. Součást naší osobnosti, která určuje, jak se chováme, čemu dáváme přednost i jak se vztahujeme k vnějšímu světu. Právě ego z nás do značné míry dělá to, co jsme. Přispívá k naší jedinečnosti a zapamatovatelnosti. Nese s sebou i ambice, touhy a cíle, což se v podnikání může docela hodit. Takže s tím zahazováním bych byla přinejmenším opatrná.

Co tedy s ním?

Ego prostě máme. A je úplně zbytečné proti němu bojovat. Možná v případě, že se chcete uchýlit do ústraní a strávit zbytek života meditací a rozjímáním. Pro podnikání v našem obyčejném hmotném světě je podle mě lepší strategie začít s ním vědomě pracovat.

Především dává smysl si uvědomit, že máme jak ego, tak duši. A naučit se rozlišovat, které z našich myšlenek či nápadů pocházejí z kterého zdroje.

Jak je od sebe rozeznat?

  • Zprávy našeho ega bývají dokonale racionální a logické, proto ho vnímáme jako „hlas rozumu“. Duše promlouvá spíš prostřednictvím emocí, tělesných vjemů a intuice.
  • Ego se dá snadno ovlivnit okolím. Velí vám sledovat, co dělá vaše konkurence, jaké jsou aktuální trendy a osvědčené postupy. Duše má svůj vlastní plán. Dobře ví, s jakým posláním jsme přišli na svět. Neomylně nás vede tam, kde své silné stránky můžeme uplatnit nejlépe.
  • Změna je pro ego zpravidla hrozbou. Drží se v bezpečném rámci toho, co už zná. Na nabídku úkroku do neznáma reaguje strachem a odporem. Duše vnímá širší kontext a nechává se vést důvěrou. Je ochotná vykročit z komfortní zóny a udělat i hodně velký skok stranou. Nepochybuje o cíli a záměru.
  • Ego většinou slyšíme jako první. Je rychlé, hlasité a snadno o sobě dává vědět. Na hlas duše je naproti tomu potřeba si počkat. Ztišit se a vytvořit si vědomě prostor na to, ho uslyšet.
  • Snahou ega je dosáhnout kontroly. Nad sebou samým i světem kolem sebe. Duše ví, že je to iluze. Namísto nesmyslných tlaků nechává věcem volný průběh. Zběsile nepádluje, ale nechává se klidně unášet proudem.

Zkuste si dialogu vašeho ega a duše začít všímat v každodenních situacích. Naučte se rozeznat, která vrstva vaší osobnosti právě mluví. A jestli je právě tou, která se pro danou chvíli hodí lépe.

K čemu jsou všechny ty kurzy, zasvěcení a stání na hlavě, když se nakonec člověk nechá řídit egem? Tosha Silver

Ego ve službě Duši

Podnikání, řízené čistě egem, je podle mě už přežitek. Paradigma se pomalu mění. Je čím dál tím běžnější stavět byznys na darech své duše. Proto dává smysl nechat duši určovat směr a ego zapojit do úkolů, v nichž je stejně nejlepší, jako jsou finance nebo plánování.

„Vaše duše ví, že to bude v pořádku. Je zasvěcena do informací, které vaše ego ještě nevidí. Je tou vaší částí, která je napojena na božskou inteligenci. Jak se může božská inteligence mýlit? Ona ví, že to v budoucnu vyjde, a proto vás vede směrem, kterým vás vede. Pokud dokážete využít své ego k podpoře vedení své duše, místo abyste s ním bojovali, ušetříte si spoustu času a trápení. Je mnohem snazší důvěřovat, protože máte ego na palubě,“ píše koučka Lisa Fabrega.

Naopak u kreativních činností, jako je psaní knih, vymýšlení kurzů či tvorba záměrů je lepší nechat ego stranou. Když k tomu pustíte duši, koncepty vznikají samy a celé odstavce se jakoby magicky zhmotňují na papír. Vyzkoušejte to. Mně to funguje…

Foto Abbat, Unsplash