Letos na podzim jsem rozjela tři mastermind skupiny. A ve všech třech se postupně vynořilo to samé téma. Co dělat, když člověk najednou necítí ten samý drive, na který byl v podnikání zvyklý. Chybí mu dlouhodobé cíle, směr se někam vytratil a ani motivace ke každodenní práci už dávno není, co bývala. Ten stav navíc netrvá týdny, ale celé měsíce. Před pár lety jsem to zažila taky. A přijde mi, že příčinou je naplnění vize.

Pod pojmem vize většinou rozumíme nějaké slovní vyjádření naší představy o tom, jak bude náš život a naše podnikání vypadat v nepříliš vzdálené budoucnosti. Když se ji snažíme sestavit (třeba pro účely marketingového plánu), většinou uvažujeme tak 3-5 let dopředu. To je totiž časový rámec, kam bez problémů dokážeme dohlédnout. Ale často přitom máme na mysli i delší úsek našeho života – 10, nebo i 20 let.

Vize není horizont

Horizont je pomyslná čára, obzor, který se nám vzdaluje, jak se k němu přibližujeme. Na horizont tím pádem nelze nikdy dojít. O vizi to ale neplatí. Ta je už ze své podstaty určena k naplnění. Takže si v ní vlastně naplánujeme, co chceme za pár let od tohoto okamžiku žít. A přirozený stav je, když se to stane.

Někdy své vize opouštíme proto, že nám nevyhovují. Proto, že někde po cestě zjistíme, že jsme zamířili někam, kam vlastně vůbec nechceme dojít. Ale to většinou aktivně zkorigujeme kurz a energicky vyrazíme někam jinam. Pokud vám aktuálně vize chybí, mnohem pravděpodobnější je, že jste ji prostě naplnili.

„Vzpomeňte si na dny, kdy jste se modlili za věci, které teď máte.“ Anonymní citát, který možná také máte doma na hrnku, na lednici nebo na nástěnce, dobře popisuje, jak to s vizí funguje. Na lepší se zvyká snadno. A změna je často tak nenápadná, že si jí vůbec nevšimneme.

Je to také tím, že ve vizi si většinou představujeme svůj život jako celek, takže nám snadno unikají detaily. Třeba že dům už je dostavěný, děti spokojeně studují střední nebo vysoké školy, vaše okolí vás dávno vnímá jako experta v oboru a na stejnou mzdu musíte pracovat mnohem méně hodin než před pár lety.

Souvisí to i s věkem

Když je vám kolem 30, řešíte, jak začít podnikat, jak se etablovat na trhu, jak získat zkušenosti a reference, jak dosáhnout na hypotéku, jak skloubit podnikání s mateřstvím, nebo jak dostatečně finančně zabezpečit rodinu.

Ale jak se váš věk začíná blížit k padesátce, nebo už ji dokonce přesahuje, jste v úplně jiné situaci. Už víte, kdo jste, a podnikání i mysl máte srovnané do latě. Pomalu vstupujete do archetypu Moudré Stařeny nebo Moudrého Starce.

A do popředí se dostávají úplně jiná témata. Tak třeba:

  • jak pracovat méně a víc si užívat volného času,
  • co po sobě zanechat za odkaz (třeba v podobě knihy nebo vlastní metody),
  • jak si vytvořit dostatečnou rezervu na důchod,
  • jak si udržet nebo dokonce zlepšit zdraví a kondici,
  • jak se ve svém oboru stát leaderem nebo legendou,
  • jak získané zkušenosti předávat dál.

Proč potřebujeme vizi?

Jednoduše k tomu, abychom se v životě cítili dobře. Díky ní máme nějakou budoucnost, ke které se můžeme vztahovat. Představuje cílový stav, kterého z celého srdce chceme dosáhnout. A už jenom fakt, že ji máme, nás naplňuje klidem a radostí.

O to horší je stav, kdy si z ničeho nic všimneme, že to, o co jsme byli zvyklí se opírat, tam najednou není. Co jsme si přáli, už dávno žijeme. Takže najednou není o čem snít, kvůli čemu se snažit a k čemu se natahovat.

„Pro námořníka, který neví, kam plout, není žádný vítr příznivý.“ Seneca

Jak najít novou vizi

Popis ztráty vize vám může připomínat krizi středního věku. Přichází v podobném věku a také s ní může souviset. Ale zatímco na krizi středního věku je nejlepším receptem přežít, dokud nepřejde, chybějící vizi lze jít nějakým způsobem naproti.

Nespěchejte na sebe

Často u svých klientů vidím snahu z podivného bezčasí, které ztráta vize přináší, honem rychle někam utéct. Najít si novou vizi a nové cíle a co nejrychleji na nich začít pracovat. Upřímně – měla jsem to stejně. Ale vůbec to nefungovalo.

Prázdno, které na nás odněkud z hloubi naší duše pohlédne, nejde jen tak rychle překročit. Je potřeba se do něj podívat a chvilku si v něm pobýt. Jenom tím, že se zastavíme, si z něj můžeme vzít něco pozitivního, abychom později mohli pokračovat.

Takže si dejte čas. Nespěchejte a už vůbec na sebe netlačte. Když máte nutkání to všechno urvat, jak jste doposud byli zvyklí, dejte si nádech, výdech. Nová vize totiž někdy přijde úplně sama. Ale když se plní nervozity někam vyřítíte, snadno ji můžete minout.

Oslavte, co se povedlo

Vize vám nejspíš právě chybí proto, že jste ji naplnili. To znamená, že máte všechno, o čem jste kdysi snili. A to přece je důvod k oslavě, nebo ne?

Uvědomte si, co všechno se vám doposud povedlo. O co jste lepší, zkušenější a moudřejší. Kam jste došli, čeho jste dosáhli, a co všechno jste se na cestě naučili. Poděkujte sami sobě a nechte svoje srdce naplnit vděčností. Můžete se ještě poplácat po rameni, mrknout na sebe do zrcadla, nebo sami sobě připít na zdraví. Nebo se odměnit nějakým hezkým dárkem. Jste šikovní a úspěšní, takže si to zasloužíte.

Pozvěte novou vizi

„Vize“ a „vizualizovat“ mají stejný kořen slova. Není to náhoda. K nové vizi nejsnáze dospějete se zavřenýma očima. Zkuste si každý den najít chvilku času snít. Vytvořte uvnitř sebe tichý prostor a požádejte vaši novou vizi, aby se do něj zhmotnila.

Tip: Pusťte si řízenou imaginaci. Trvá asi 10 minut a pomůže vám soustředit se na to, čeho chcete dosáhnout.

Prvních pár dní se zřejmě nebude dít vůbec nic. Ale v řádu týdnů by se vám měly začít objevovat drobné náznaky. Pozvání k novým aktivitám, které můžete vyzkoušet. Vzpomínky na něco, po čem jste kdysi dávno toužili, nebo mimořádně živé sny. Věnujte jim pozornost.

Přeju, ať si pro sebe najdete směr, který vás bude naplňovat i bavit.

Foto Artem Kovalev, Unsplash