Máte někdy pocit, že si nezasloužíte svůj úspěch? Že za vším, co se vám kdy povedlo, stála především šťastná náhoda? Vůbec si nepřipadáte tak chytří nebo úžasní, jak o vás tvrdí vaše okolí, a máte strach, že na to brzy někdo přijde? Dělá vám potíže přijímat komplimenty? Tenhle souhrn „příznaků“ je tak rozšířený, že pro něj psychologové našli dokonce název – impostor syndrom.

Co je impostor syndrom?

„Impostor“ nebo také „imposter“ znamená v angličtině podvodník. Proto se tento psychologický fenomén překládá do češtiny také jako syndrom podvodníka. Termín jako první popsaly klinické psycholožky Pauline Clance a Suzanne Imes v roce 1978.

Označuje vzorec chování, kdy lidé pochybují o tom, co dokázali. Cítí se neschopní a nedostateční. Své podnikatelské úspěchy, pracovní místo nebo vydělané peníze přičítají omylu či náhodě. A často prožívají strach, že jejich nekompetentnost někdo odhalí.

„Lidé trpící impostor syndromem přičítají původ svého úspěchu štěstí nebo enormní snaze. Nepřipustí si, že by úspěch mohl být výsledkem jejich schopností a kompetencí. Mají strach z budoucnosti, protože nevěří, že by se úspěch mohl opakovat. Cítí se jako podvodníci,“ popisuje obvyklé příznaky na webu Psychologie.cz Kateřina Schönová.

V podnikání nám impostor syndrom brání plně rozvinout své talenty a dary. Je to důvod, proč se bojíme pustit do ambiciózního projektu, zdráháme se přednášet na velkých konferencích, nechceme se hlásit do podnikatelských soutěží typu Živnostník roku, a vůbec se raději držíme při zdi. Také je to věc, která nám nejčastěji brání zdražit. Zejména když se jedná o služby, které poskytujeme my sami.

Častými průvodními jevy impostor syndromu jsou perfekcionismus, srovnávání se s ostatními a pocit, že naše hodnota závisí na objemu vykonané práce.

Máme ho všichni.

Naštěstí ne pořád. Ale i tak je impostor syndrom překvapivě rozšířený.

Podle průzkumu, který se konal ve Velké Británii a jehož se zúčastnilo 1000 respondentů, pocit nedostatečnosti v práci někdy zažívá až 85 % lidí. A téměř 70 % uvedlo, že si nezaslouží svůj současný úspěch. Pouze čtvrtina dotázaných si přitom byla vědoma, že se jedná o impostor syndrom, přestože jeho symptomy jinak dobře znali.

Impostor syndromem častěji trpí ženy, ale vyskytuje se i u mužů. Nevyhýbá se ani schopným, slavným a bohatým. Dokonce by se dalo říct, že právě naopak. Čím výše se člověku povede se na společenském, uměleckém nebo podnikatelském žebříčku vyšplhat, tím častěji se dostává do situací, které ho s vlastním pocitem nedostatečnosti konfrontují.

„I když jsem prodala 70 milionů alb, pořád si někdy připadám, jako bych v tom nebyla dost dobrá.“ Jennifer Lopez

„Když jsem vyhrála Oscara, myslela jsem si, že je to jen šťastná náhoda. Říkala jsem si, že na to brzy někdo přijde a vezmou si ho zpět. Promiňte, ale tohle jsme chtěli dát někomu jinému. Ve skutečnosti ta soška patří Meryl Streep.“ Jodie Foster

„Napsala jsem 11 knih, ale pokaždé si říkám: Teď na to přijdou. Na všechny jsem to hrála a teď mě odhalí.“ Maya Angelou

„Můj pocit nedostatečnosti je tím větší, čím lépe se mi daří. Pořád si říkám, že každou chvíli někdo může přijít na to, že jsem naprostá podvodnice a nezasloužím si nic z toho, čeho jsem dosáhla.“ Emma Watson

Příště, až na vás impostor syndrom zase udeří, můžete si říct, že jste alespoň v dobré společnosti. Ale jsou i další strategie, jak proti němu bojovat.

Jak na impostor syndrom

Předně funguje si uvědomit, že nejste sami. Jak jsem psala výše, impostor syndrom občas potrápí víc než tři čtvrtiny populace. Takže ho dobře znají 3 ze 4 vašich konkurentů, většina vašich zákazníků i 85 ze 100 lidí, se kterými právě jedete v tramvaji.

Aktivně můžete zkusit třeba následující:

1. Začtěte se do referencí.

Tohle je postup, který asi nejvíc pomáhá mně. Když mám tendenci o sobě pochybovat, přečtu si konkrétní slova a výroky lidí, kterým moje práce pomohla. Samozřejmě to znamená nějaké reference mít.

Nebojte se o ně své klienty požádat. Velmi pravděpodobně zjistíte, že to, co děláte, má pro řadu lidí velkou hodnotu. Že se díky vám posunuli dopředu, jejich problém se vyřešil, nebo jste jim „jenom“ zlepšili den.

Když už doporučení v písemné podobě získáte, vyplatí se dát je i na web. Nejlépe s plným jménem a fotografií autora. Jako marketingový nástroj budou prodávat vaše výsledky. A pomohou vám přesvědčit potenciální klienty, aby se vám ozvali.

2.  Sledujte své úspěchy i chyby.

Co se vám v životě opravdu povedlo? Vystudovali jste vysokou školu, vychovali tři děti, nebo vydělali milion? Otevřete si diář nebo zápisník na nové stránce a všechny své úspěchy si tam napište.

Nemusí to být jen velké věci. Získali jste jednoho klienta, ve třetí třídě vyhráli běh na 100 metrů, nebo jste si „jen“ uklidili pracovní stůl? To se taky počítá. Čím více takových pozitivních zkušeností dokážete najít, tím lépe.

Na další stránku si udělejte seznam situací, které považujete za chyby. Momenty, kdy jste ve škole selhali u zkoušky, projeli výběrové řízení nebo připálili večeři.

Zatímco první seznam vás přesvědčí, že nejste tak marní, jak si právě připadáte, úkolem druhého je ukázat vám, že chyby jsou lidské. Udělali jste je a i přes to pořád žijete. Pravděpodobně jste si z nich odnesli nějaké ponaučení, které vám pro příště pomáhá být lepší.

3.  Mluvte o tom, jak se cítíte.

„Share the shame,“ neboli sdílejte svůj stud, říká ve videu Marie Forleo. Negativní pocity začnou být zpravidla o hodně snesitelnější, když o nich najdete odvahu mluvit.

Jedna varianta je najít si terapeuta, kouče nebo mentora. Výhodou tohohle typu placených služeb je diskrétnost. Takže se vám uleví, ale vaše selhání zůstanou mezi vámi.

To, co se vám nepovedlo, můžete sdílet také s pár dobrými přáteli nebo mastermind skupinou. K vašim historkám určitě přidají pár svých. Získáte pochopení, podporu, a nakonec se tomu všemu pravděpodobně společně zasmějete.

Zažíváte někdy impostor syndrom? A jaké strategie k jeho zvládání se vám osvědčily?

 

Foto Keegan Houser, Unsplash