Píšete dva články týdně. Vydáváte firemní časopis. Jste na Facebooku, LinkedIn, Twitteru, Instagramu, Pinterestu, Foursquare i Google Plus. Týdně posíláte dva newslettery. Pořádáte akce, jezdíte na veletrhy, spravujete PPC kampaně. Navštěvujete business snídaně, večeře i svačiny. Přes veškerou snahu není zákazníků pořád dost. Řešení? Namísto přidávání dalších aktivit uberte.
Uznávám, možná to zní jako pravý opak všech dobrých rad, které jste slyšeli doposud. Ale funguje to. Ze třech dobrých důvodů:
1. Zákazníci jsou zahlcení. Většina lidí žije v permanentní informační smršti. Sociální sítě, televizní zprávy, blogy, newslettery, e-maily, rádio, billboardy. To všechno se na nás na každém kroku sype v takovém množství, že je těžké z toho něco vnímat pořádně. Chrlíte-li na své zákazníky články, e-maily a tweety s kadencí pěchotního kulometu, zvyknou si. A postupně vás přestanou vnímat.
2. Čeho je moc, nemá hodnotu. Co vám udělá větší radost – jablko, utržené z nejnižší větve, nebo to, pro které jste se museli natáhnout až úplně nahoru? Člověk už je taková povaha, nejvíce si cení věcí, které nejsou tak snadno dostupné a pro které musel vynaložit trochu námahy. Věci, kterých je příliš, ztrácejí hodnotu. Proto je výhodné svou firmu, značku a produkty učinit trochu vzácnější.
3. Kvantita škodí kvalitě. Je určitě chvályhodné zavázat se vyrobit jeden článek na blog a jeden e-mailový newsletter týdně. Ze začátku vám to skutečně zvedne návštěvnost a zase máte chvíli důvod být na sebe pyšní. Ale udržet tohle tempo v malém businessu, čili v jednom nebo ve dvou lidech, je smrtelná hra. Po pár měsících toho budete mít plné zuby. A na výsledku to bude znát.
Jednou měř, jednou řež
Něco zrušit, škrtnou, vymazat nebo vyhodit je vždycky spojeno s trochou úzkosti. Co když to ještě někdy budu potřebovat? Co když už nebudou chodit vůbec žádné zakázky? A co když zruším zrovna to, co funguje?
Aby vás tyhle otázky přestaly pronásledovat, vyplatí se začít malou analýzou.
1. Vezměte si volný list papíru a sepište si pod sebe všechny marketingové aktivity, které s různou pravidelností vykonáváte. Vypište všechny webové stránky, které spravujete, pravidelné e-maily a newslettery, které posíláte zákazníkům, akce, které pořádáte, i všechny sociální sítě, na kterých jste registrovaní.
2. Ke každému nástroji si napište, kolik času vás průměrně měsíčně stojí. Stačí hrubý odhad. Pokud nemáte ani přibližnou představu, zkuste to jeden měsíc sledovat.
3. K nástrojům, které vás baví používat, si napište plus. Mínus naopak k těm, které vám jdou dlouhodobě na nervy. Ty, k nimž máte neutrální postoj, nechte bez znaménka.
4. Zkuste určit, kolik zákazníků či zakázek vám který nástroj opravdu přinesl. U on-line obchodů by to neměl být problém vykoukat ze statistik. U osobního prodeje se prostě začněte víc ptát, odkud zákazníci přišli a co je přimělo se objednat.
5. Jednu věc dělat přestaňte. Vyberte si něco, co vás nebaví a ještě to přináší minimální výsledky (teď už to máte podložené průzkumem). A pozorujte, co se stane.
Který marketingový nástroj jste v poslední době opustili vy? Jaký vliv to mělo na vaše podnikání?
Foto: Jimbohayz
Inspirující článek, díky za něj. Sám jsem hodně „roztahaný“ všude možně. V poslední době jsem si dal pravidlo max. jednoho článku a newsletteru týdně, a musím uznat, že publikovaný obsah je (snad) nejen kvalitnější, ale odvádím lepší práci i jinde.
Moja skúsenosť je, že pravidelné blogovanie jeden až dvakrát týždenne prinesie veľmi veľa – od rapídneho zlepšenia pozície vo vyhľadávačoch, cez dôveru čitateľov až po odozvu vo forme zákaziek. Takto som to robila na začiatku budovania svojho miesta na internete a zo všetkých síl som sa sústredila na to, aby články boli kvalitné – najmä, aby čiteteľom v niečom konkrétnom pomohli. Úspech sa dostavil v takej forme, že som už nebola schopná vybaviť všetkých záujemcov o spoluprácu a tak som blogovanie obmedzila – dnes som rada, ak zvládnem dva články za mesiac, a často sa mi podarí len jeden. Napriek tomu držím dobrú pozíciu vo vyhľadávaní, pretože blog je jednochucho plný kľúčových slov vo všetkých možných podobách. A stále sa na mňa obracia dostatok klientov…
Ale s Magdalénou absolútne súhlasím v tom, že je lepšie robiť dve-tri veci kvalitne, než desať v strese.
Díky moc za sdílení! Podobný moment u několika klientů mě k tomuhle článku inspiroval. Člověk na začátku skvěle našlápne… a pak je toho najednou tolik, že není schopen zvládat ani zakázky, ani vlastní marketing. Očekávání sama od sebe vytváří stres, pocit viny a selhání… Takže je lepší si nastavit takovou frekvenci, která se dá utáhnout v klidu a v pohodě. A nestresovat se…
S vědomým (ne chaotickým :-) marketingem jsem začala teprve před rokem. Takže nyní tento článek mě především uklidnil, že je třeba si marketingové kanály pečlivě vybírat – nemusím být aktivní všude, právě naopak. A tím víc mě to i baví… Děkuji za článek!
To je přesně ono. Děkuji za komentář!
Děkuji Vám za článek, již půl roku jsem ve stresu z toho, že budu muset některé aktivity proškrtat. Zatím jsem si „nesedla“, abych se zamyslela komplexněji, postupovala jsem intuitivně i chaoticky. S Vaším článkem souhlasím a pomůže mi jednoznačně si odpovědět: co ANO a co NE. Mé stránky i já procházíme transformací, takže zatím díky.
Já děkuju za komentář. Právě zbytečný stres a je to, čeho vás vědomý marketing může zbavit. Držím palce!
Ano i ne :-)
Nemyslím si, že ubrat na komunikaci nějak zásadně cílovce uleví – uvolněný prostor zabere někdo jiný. Pokud firma (jednotlivec) komunikuje často a stále to má kvalitu, hlavu a patu, pak dává smysl pokračovat. Naopak si myslím, že by si podnikatel měl zmapovat všechny „touchpointy“, které se svými zákazníky sdílí a snažit se s nimi pracovat. Stejně tak punc exkluzivity nemusí fungovat všude, typicky ne tam, kde obchodní model stojí třeba na „široký výběr skladem, nízké ceny“.
Souhlasím ale s tím, že honit příliš mnoho zajíců může značit prd chytit ve smyslu kvality práce. Jsem u svých klientů často svědkem toho, že pro samou produkci obsahu a „mesidží“ nezbývá čas na to věci promyslet, naplánovat a kriticky zpětně vyhodnotit. Z komunikace je pak cítit ta křeč a tlak na pilu.
Imho nejlepší postup je držet je pomyslného Paretova pravidla – 80% zdrojů (času, peněz) investovat do 20% metod, které fungují nejlépe a se zbytkem průběžně experimentovat jinde (ne nutně je ale odřezat).
Souhlasím s Tebou. Cílovce ani ne, spíš samotnému podnikateli…
Já vcelku souhlasím. Dnešní marketéři se snaží firmám prodat práci. Práce musí být podložená výsledky. Tedy když někdo investuje 200 tisíc do kampaně, chce přece mít hodně článků, hodně tweetů, hodně fb eventů a já nevím čeho všeho.
Ve výsledku pak sice má obsah, ale takový, který koncový spotřebitel může z velké většiny ignorovat. U blogu to je malinko jinačí. Blog má být osobní a pravidelný. Pravidelnost vytváří u čtenářů blogů „závislost“ a tím i popularitu bloggera…
Také s vámi souhlasím. Spíš než agentury jsem měla na mysli přímo podnikatele. Ti jsou hodně často doslova zahlceni marketingovými aktivitami, které nakonec moc nepřinášejí výsledky.
Nemyslím si, že článek týdně na blog je smrtelná dávka pro jednoho člověka, i když ne každý článek se povede. Zpočátku je to rozhodně nezvyk, ale za rok se na toto tempo zvyknout dá. Nikdo neříká, že článek na blogu musí být na 3 stránky a dělat přehled všeho, stačí jenom nějaké malé zamyšlení.
Když se vám na to podaří zvyknout a držet kvalitu, tím líp! Jak dlouho už píšete?
Píšu už třetím rokem, před tím jsem měl blog asi 5 let. Kvalita se vždy udržet nedá, ne každý článek je osvícený :)