Posledních zhruba deset let se začíná stále hlasitěji a aktivněji řešit problematika tzv. worklife balance, neboli nalezení rovnováhy mezi osobním a pracovním životem. Toto téma je přitom často mnohem ožehavější právě pro lidi pracující na volné noze, pro které bývá hranice mezi prací a osobním životem poměrně tenká. Proč se k tomuto tématu celých 10 let nepřistupuje správně? To rozebírá v článku psychoterapeut a lektor Martin Zikmund.

Není to jen o času na práci a času na sebe

Veškeré diskuse se totiž točí v podstatě výlučně okolo času. Jejich ústřední motivací je ale, bohužel, spíš nalezení způsobu, jak by mohl křeček v korporátním kolečku běhat 12 hodin denně, ideálně včetně víkendů, a ještě být šťastný. Věci jako home office, zákaz doručování e-mailů po pracovní době (ideálně daný zákonem jako ve Francii) a programy pro zaměstnávání novopečených matek na částečné úvazky však nic moc neřeší. Samotný čas je totiž jen podružným problémem. Tím klíčovým je totiž psychika.

Pokud zrovna netrpíte disociativní poruchou identity (ta se podle odhadů týká 1 % až 5 % populace, což není vůbec málo), tak máte jen jednu osobnost, jedno prožívání, jedny vzpomínky a jednu psychosomatiku. A je celkem fuk, jestli jste v danou dobu doma anebo v práci. Jistě, umět striktně oddělit čas na práci a čas na sebe je skutečně důležité, zejména pro lidi pracující na volné noze, ale to je jen otázka správného time managementu a disciplíny. Skloubení pracovního a soukromého života je však o něčem jiném.

Jak je důležité „být v pohodě“

Jednou z nejdůležitějších věcí, které je si třeba uvědomit, je prostý fakt, že život je jen jeden. Nejsme někým jiným v práci a někým jiným doma. Když máme v práci takový stres, že se nám až svírá žaludek, tak tím, že zavřeme dveře od kanceláře, se na tom nic nezmění. A naopak, pokud jsme doma zrovna těsně před rozvodem, tak tím, že zavřeme dveře od zatím ještě svého domu, se z nás rozhodně nestane milý usměvavý chlapík připravený podávat v práci maximální výkony. Co tedy s tím?

  • Vyberte si „správnou“ práci. Vaše práce pro vás musí být výzvou, musí vás bavit a musí mít smysl – to jsou tři empiricky zjištěná nezbytná kritéria pro to, abyste byli ve své práci dlouhodobě spokojení (viz tento článek). Jakmile se jedno z těchto kritérií vytratí, je nejvyšší čas na změnu. Jinak hrozí, že v práci začneme být dlouhodobě nespokojeni a tato nespokojenost se zákonitě promítne i do našeho soukromého života.
  • Věnujte stejné úsilí jako vaší práci také práci na sobě a svém osobním životě. Pokud nebude váš osobní život v pořádku, nebude ani práce. Naopak, pokud budete mít doma vřelé a podporující prostředí, vaše práce vám půjde mnohem lépe od ruky, budete v ní pozitivně naladěni a budete se rychleji posouvat vpřed. Ostatně ne nadarmo se říká, že láska hory přenáší.
  • Ujasněte si, co chcete od života. To, jakým směrem se bude ubírat každodenní pracovní úsilí v korporaci je dáno její strategií, která vychází z poslání firmy, jejích hodnot a její vize. V případě člověka na volné noze jste tou „korporací“ vy sami. Jenže zbytek je stejný – to, jakým směrem se ubírá vaše každodenní pracovní úsilí, je dáno vaší strategií (ruku na srdce – máte nějakou?), která musí vycházet z vašeho poslání jako člověka, vašich hodnot a vaší vize. Pokud strategie nebo dokonce poslání a vize chybí, promítá se to i do toho, kam vaše práce směřuje. Ptáte se jak? Nejčastěji se používá přirovnání mezi člověkem v člunu na řece, který ví, kam a kudy pluje, kde jsou balvany, kde se řeka rozdvojuje, atd. a má k dispozici vesla, a člověkem v člunu na řece bez vesel, který se jen tak nechává unášet proudem. Ten může mít dost zásadní problém v okamžiku, kdy se objeví peřeje anebo dokonce vodopád.

Proč je důležité vědět, co chci

Jak bylo řečeno již výše, člověk na volné noze je sám sobě korporací. Jeho vzorce chování z „osobního“ života jsou zároveň jeho firemní kulturou, jeho osobní hodnoty hodnotami firemními a jeho soukromá vize života je pro směřování jeho podnikání naprosto stejně důležitá jako vize pro firmu. Člověk, který chce vydělat co nejvíce peněz, bude mít zcela jistě jiný styl a dost možná i jiný obor podnikání než člověk, který chce každé odpoledne trávit se svými dětmi a večer s manželkou. Pokud tedy chcete vyřešit problém s „work/life balance,“ odstraňte to lomítko a proměňte to v jeden harmonický celek. Nicméně i v něm samozřejmě platí, že čas na práci a čas na osobní život a potažmo odpočinek by měl být striktně oddělený a vymezený, abyste na každou tuto součást vašeho života měli dostatek prostoru.

Zkuste si proto ujasnit, co byste chtěli vlastně v životě dosáhnout. Co vás dělá ve skutečnosti šťastnými (třeba si připomeňte poslední 3 okamžiky, kdy jste byli opravdu šťastní)? Jak je to promítnuto do vašeho podnikání? Jak byste chtěli, aby váš život vypadal za pět let? A jak k tomu může/má přispět vaše podnikání?

Foto: SplitShire