Letos 20. října to bude právě deset let, co jsem opustila jistotu stálého zaměstnání a vydala se na volnou nohu. Ze začátku jsem pod značkou Leitmotiv pořádala festivaly, konference a firemní akce. Postupem času přibývalo poradenských a školicích zakázek, až v roce 2007 převážily úplně. Když se podívám zpátky, docela dost jsem se naučila. Tady je mých 10 lekcí.

1. Budovat značku

Fotka nahoře je z jedné z mých prvních produkčních akcí. Kamsi se přesouvám na lehokole (asi vstříc lepším zítřkům). A to, co mám hennou nakreslené na rameni, je moje tehdejší logo. Měla jsem ho všude – na vizitkách, prezentacích, na autě, na fakturách i na hlavičkových papírech. Konzistentní identita mi mockrát pomohla vyhrát výběrová řízení a získat lepší zakázky. Leitmotiv v roce 2008 vystřídala Marketingová kouzla. Ale jasné značky se držím pořád.

2. Nešetřit na technice

„Cože?!?“ To byla nejspíš nejčastější věta, kterou jsem v prvním roce slyšela od svých klientů. Můj letitý mobil měl špatný mikrofon, takže se konverzace ztrácela v šumu. Pravidelně zálohovat jsem se naučila až ve chvíli, kdy mě náhle zesnulý harddisk připravil o data. A hodiny a hodiny času jsem strávila ručním děláním věcí, na které dávno existuje aplikace. Třeba vystavováním faktur, rozesíláním hromadných e-mailů nebo vyhodnocováním dotazníků.

3. Zúžit záběr

Na začátku podnikání jsem nadšeně dělala cokoli, co aspoň trochu odpovídalo mé kvalifikaci. Psaní článků tak střídala organizace školení, office management, pořádání večírků a koučování. Do toho jsem si ještě střihla hudební dramaturgii restaurace, dva festivaly a stěhování firmy na klíč. Byl to zmatek. Tak jsem postupně začala ubírat. S překvapivým výsledkem – každá opuštěná oblast znamenala skokový nárůst obratu i počtu zakázek.

4. Najmout si odborníka

Jedna z mých prvních investic směřovala do webových stránek. Ty první byly modro-žluté, jako bych už tenkrát tušila něco o živlech. Trochu méně hrdá už jsem na to, že byly celé ve flashi… Stránky prošly celou řadou dalších verzí, takže profesionálního webmastera jsem oslovila ještě několikrát. A taky grafičku, ilustrátora, právníka, oděvní stylistku, finančního poradce a účetní. Co neumím, raději svěřím odborníkům. Zatím se to vždycky vyplatilo.

5. Jít svou cestou

Dost dlouho jsem věřila, že na každý problém existuje jedno správné řešení. A když mi náhodou nevyhovuje, tak se málo snažím. Až postupem času přišlo poznání, že lidé jsou různí. Někomu lépe funguje osobní kontakt, jiný získává zákazníky psaným slovem. Po stejné dietě, která kamarádce pomohla zhubnout tři kila, já pět přiberu. Tak jsem se přestala nutit do myšlenkových map, buzerlístků a ranního vstávání. A od té doby jsem mnohem ochotnější hledat individuální řešení i pro své klienty.

6. Nevěřit slibům

„Rozvaděč elektřiny zajistíme.“ „Přijdu na váš kurz a ještě přivedu kamarádku.“ „Když nám dáte slevu na tuhle zakázku, objednáme si další služby.“ „S tím sponzorským darem můžete počítat.“ Slepá důvěra v tyhle čtyři věty mě stála přes tři sta padesát tisíc. Od té doby raději věřím na písemné objednávky, smlouvy zpracované od právníka, jasné obchodní podmínky a platbu předem.

7. Znát svou cenu

Tahle lekce byla jednou z těch těžších. Přiznat si, že moje práce, znalosti, zkušenosti a talenty mají nějakou číselně vyjádřitelnou hodnotu. Kterou je potřeba jasně vyslovit a přes zákazníkovy (a hlavně vlastní) pochybnosti ustát. V cenotvorbě jsem stihla udělat snad všechny myslitelné chyby. Od určování cen podle konkurence přes špatně spočítanou hodinovou sazbu až po bezdůvodné slevy. Možná proto si o tom troufám dělat kurzy…

8. Naslouchat své intuici

Navenek se zdálo, že je všechno v pořádku. Projekt probíhal dle očekávání, dokonce i smlouva byla podepsaná. Jen tichý hlásek v mé hlavě sotva slyšitelně šeptal: „To zas bude průůůůůsssser!“ Když se zpětně podívám na těch pár zakázek, za které jsem nedostala zaplaceno, nebo se nějak jinak nepovedly, ten hlas tam byl vždycky. A dostatečně dopředu mě varoval, jen moje racionální mysl mu nevěnovala pozornost. Teď už ho slyším.

9. Soustředit se

Celý život jsem měla neodolatelnou touhu dělat dvě věci najednou. Telefonovat a žehlit. Řídit a jíst bagetu. Sledovat televizi a brouzdat po Facebooku. Mít rozečtené dvě knihy a pracovat na dvou dokumentech zároveň. A taky vyřizovat poštu při vaření. Až třetí propálený hrnec mě přesvědčil, že multitasking fakt není nic pro mě. Tak se soustředím jen na jednu věc. Od té doby jsem konečně dopsala e-knihu, jsem efektivnější a v hlavě mám víc místa pro nové nápady.

10. Mít pořádné PROČ

Podnikání mi určitě vyhovuje víc než zaměstnanecký poměr. Zpátky už bych neměnila. Přesto jsem několikrát měla chuť se vším praštit. Na chvíli mě přemůže sebelítost, ale pak si naštěstí vždycky vzpomenu, proč to vlastně dělám. Že skutečně věřím na drobné podnikání a jak moc mě těší vidět malé firmy prosperovat a růst. A dostanu chuť k tomu zase trochu přispět.

Jaké lekce jste si ze svého podnikání odnesli vy?